Diskuse o základních pojmech kinantropologie
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Srovnání nejfrekventovanějších pojmů vědního oboru a předmětné společenské činnosti v rámci kinantropologie a tělesné kultury ukazuje na zmatek základních pojmů i rozdílné přístupy k jejich definování. Metodologickým východiskem je obsahová analýza, ověření pojmů postupy formální logiky a abstraktního myšlení. Výsledkem srovnání konstitutivních a operacionálních definic je náš návrh dvou střešních, nadřazených pojmů: vědní obor – kinantropologie a předmětná společenská činnost – tělesná kultura a definování rozdílů tří souřadných pojmů ( tělesná výchova, sport, tělocvičná rekreace ).
Tělesná výchova = základní, povinné a všeobecné vzdělání v tělesné kultuře ( základní rozvoj obecných motorických schopností, osvojení základního fondu motorických dovedností a vědomostí, vytvoření základních hodnot a postojů k tělesné kultuře prostřednictvím tělesných cvičení ).
Sport = předvádění vrcholných výkonů pomocí tělesných cvičení ( vrcholné dotvoření specifických motorických předpokladů k maximálnímu výkonu absolutní, nebo relativní hodnoty v tréninkovém procesu a ve veřejné závodní činnosti ).
Tělocvičná rekreace = obnovení dobrého stavu organismu a zdraví ( využitím tělesných cvičení jako prostředků rozvoje, osvojení a vytváření specifických motorických předpokladů k obnovení tělesné, psychické i sociální rovnováhy ).
Evropská charta sportu (1994) shrnuje předmětnou činnost pouze v pojmu – sport, ale některé fakulty evropských univerzit mají naopak široký název a obsahují studia veškerého lidského pohybu ( např. v Lisabonu Faculty of human motoricity ). V NSR se podle Haaga (1994) užívá dokonce 32 různých názvů pro vyšší a vysokoškolské instituce našeho oboru. V názvech vysokých škol nalezneme též pojem tělesná kultura ( např. Fakulta tělesné kultury v Olomouci ). Sdělovací prostředky a veřejnost hovoří běžně o tělesné výchově a sportu, ale naše státní ministerstvo, zodpovídající za předmětnou činnost má ve svém názvu pojem tělovýchova ( Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ). Pojmové koncepty vědního oboru, který se zabývá motorickou činností, se tak zásadně liší obecností chápání svého předmětu zkoumání. Buď jde o sportovní kinantropologii, jak dnes konstituují vědní obor např. na Slovensku, nebo o kinantropologii bez přívlastků, jak chápe vědní obor u nás. V zásadě jde o spor těchto dvou koncepcí. Širší pojetí musí zhrnovat veškerý lidský pohyb. Užší pojetí se musí zabývat jen záměrným specifickým pohybem zaměřeným do oblasti tělesné výchovy, sportu a tělocvičné rekreace ve volném čase. Pojetí širší, jak překládá Renson u nás představuje pojem kinantropologie. A naopak pojetí užší, ve shodě s Haagem, má například na Slovensku přívlastek Športová kinantropológia. Předmětem sice je záměrná specifická činnost, lze ale tento přívlastek logicky zdůvodnit jako obecně platný, když v původním smyslu znamenalo slovo sport – disportare = zábavu a současné pojetí sportu v sobě neodmyslitelně zahrnuje fenomén tréninku a divadla ( připravit se a veřejně se předvést v soutěži, v závodě specifický motorický výkon). Užší pojetí předmětu bádání i vědního oboru s přívlastkem sportovní ukazuje přístup Kassy a Jungera. Vedy o športě definují autoři konstitutivně, zařezují je do obecnější vědy humanitní, do antropokinetiky a pod sportovní kinantropologii. Souřadně je definují v pojmech športová kinantropológia ( užší smysl antropomotorický a biomechnický ) – športová pedagogika – športová humanistika. Které pojetí je správné? Širší, nebo užší, když obě chybně definují předmětnou činnost? Je-li předmětem našeho bádání veškerý lidský pohyb, pak nejsme důslední. Jde-li nám jen o pohyb v rámci tělesných cvičení, nebo sportu, pak nejsme přesní, užíváme-li obecný pojem kinantropologie! Fragmentací rozděleného dogmu pragmaticky řešíme i my. V postgraduálním studiu a v habilitačním řízení vypisujeme specializace – kinantropologie se zaměřením na …. a uvádíme dílčí, specifickou vědní disciplínu, nebo oblast bádání. Tím ale neřešíme základní problém definic a pojmů. V naší diskusi odpovídáme na tyto otázky s využitím definování pojmů a uplatněním obsahové analýzy. K definování pojmů podle Kerlingera užíváme definice tautologické, konstitutivní a operacionální.
Běžné jsou bohužel tautologické definice. Takové definice k přesnému bádání v předmětné činnosti. K určení podstaty adekvátních jevů a k logickému vymezení pojmů nevedou.
Konstitutivní definice určují pojem dle zákonů formální logiky ( zákon totožnosti, sporu, vyloučení třetího a dostatečného důvodu.
Operacionální definice vymezuje pojem akcí, činností, kterou můžeme pojem prozkoumat.
Definice jakéhokoli pojmu, tedy i kinantropologického , má správně určit nadřazenou, obecnější kategorii, rozdíly pojmů souřadných a konkrétní podřazené jevy, které pojem zahrnuje.
Tělesná cvičení byla různě definována mnohokrát. Vzhledem k uvedenému ověříme například správnost definice Čelikovského )1989), ve které shrnul současné poznání o tělesných cvičení. Definice analyzujeme takto: Historicky se vyvíjejíce tělesná cvičení jsou odvozena od obecných pohybových celků, jsou hlavním prostředkem tělesné výchovy, sportu a rekreace, jejich systematickým prováděním vědomě ovlivňujeme zdravotní stav lidského organismu.
Na závěr uvádím vztah mezi vědním oborem kinantropologie a společenskou oblastí reálné předmětné činnosti – tělesnou kulturou v jejich třech druzích pohybové aktivity příkladem: Tělesné cvičení, v zásadě stejné pohybové struktury, jízdu na lyžích provádíme s rozdílnými záměry – při lyžařském školním zájezdu = tělesná výchova, při tréninku a v závodě = sport i při víkendovém zájezdu s cestovní kanceláří = rekreace. Zkoumat podstatu jízdy na lyžích můžeme například v rozsahu nezbytných lyžařských prvků , kdy hledáme výukový standart pro školy = pedagogický výzkum, v úrovni rovnováhových schopností pro diagnostiku závodního výkonu = antropomotorický, biomechanický. Nebo bio- medicínský výzkum. A ve vztahu bezpečné techniky zatáčení zákazníků obtížností nabízených lyžařských terénů hledáme optimální projekt víkendových lyžařských zájezdů = rekreologický výzkum. Přes mnou doložený zmatek základních pojmů našeho oboru se domnívám, že sjednotit výklad pojmů je možné a musíme to udělat, neboť frekvence těchto pojmů je ve standardních učebních plánech oborových tělovýchovných studií velká.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát